Městec byl středověkou vsí, která vznikla patrně kolem dnes již zaniklé tvrze; jako poddanská vesnice majetkově náležela k původnímu zboží sousední tvrze Veselice. K roku 1426 držel jeden díl Městce jistý rytíř (nebo vladyka) Petr z Veselice a jeho nástupci tento majetek dále dělili, takže postupně „nejméně třem pánům souběžně patřil“. Jedním z majitelů byl ve druhé polovině 15. století Mladota z Veselice, od konce 15. století pak tvrz drželi vladykové ze Sendražic. Tyto zmínky jsou však zaznamenány retrospektivně, takže za oficiální první písemnou zmínku „in originali“ lze považovat až záznamy k roku 1542 (1537), kdy je uváděno „děd. své ve vsi (…) Miestsczy (…)“, případně k roku 1546 (1488), kdy „budou se moci uvázati v dědiny její věnné zápisné w Miesczy v dw. p.“
Přibližně od druhé poloviny 16. století se vesnice Městec postupně, po jednotlivých dílech, začlenila do správy novoměstského panství. Na přelomu let 1849 a 1850 však došlo k zásadní reformě veřejné správy, v jejímž rámci byla mimo jiné zrušena dosavadní patrimoniální správa (panství) a nově byly vytvořeny administrativní celky zvané okresy; dosavadní poddanské vesnice byly prohlášeny za svobodné a samostatné obce s vlastní samosprávou. V roce 1849 se obce Městec a Veselice musely spojit a zvolily tzv. výbor obecní, který ze svého středu zvolil představeného a dva radní; prvním představeným se stal Václav Fridrich z Veselice a radními Jan Lukášek z Městce a Jan Lábus z Veselice, přičemž tito představitelé vykonávali své funkce až do roku 1861. Roku 1925 se rozhodnutím ministerstva vnitra staly dosud spojené obce Městec a Veselice samostatnými a v Městci byl jmenován předsedou obecní správní komise pan Antonín Spura. Bývalému starostovi panu Josefu Hlávkovi z Veselice, který nepřetržitě 27 let úřadoval, byl následně předán diplom čestného občanství obcí Městec a Veselice.
Na jih pod vsí říká se „Na rybníkách“. Byly zde rybníky od sebe oddělené dosud stojícími hrázemi a mohl býti jeden po druhém vypuštěn. Nejvýše položen byl „Nový“ pod Nahořanami, pod ním „Starý“, dál „Závistník“, „Kravák“ a „Bahna“, kterýžto poslední vypouštěl svou vodu do Metuje. Jsou-li z doby Karlovy, nebo Ferdinanda III., nevíme.
Dne 2. června 1883 po druhé hodině odpolední při severovýchodním větru a po předcházejícím mnoho dní trvajícím vedru vypukl v čísle popisném 7 pana Václava Marla v domovním stavení oheň. V 5–8 minutách byla ohněm zasažena stavení č.p. 4., 5., 6., 7., 8., 9., 10., 12., 13., 14., 15 a 17.
Na místo požáru se sjelo 12 stříkaček, ale oheň byl tak prudký, že se nedalo nic dělat. Číslo 5, 15 a 17 vyhořelo až do základů. U ostatních stavení zůstaly povětšinou jenom zdi. ,,Když jest nouze nejvyšší, Pán Bůh bývá nejbližší”. Pravost přísloví se ukázala i zde. Lidé z okolních vesnic uspořádali sbírky ve prospěch postiženým. Byla přivážena sláma, obilí, chléb, mouka, šatstvo a 1208 zl.69kr. Většina darů byla předána obecnímu úřadu, který je mezi postižené rozdělil. 21.8.1924 vypukl po 23.hodině v noci oheň ve stodole pana Václava Housera. Stodola shořela i se zásobou sklizně. Oheň byl založen, ale žhář nebyl vypátrán. 14 dnů sousedé vykonávali hlídku po obci, neboť neočekávaným požárem byl klid vesničky narušen. Na Silvestra 1948 po 20 hodině vypukl požár v č.p. 1. Požár se podařilo uhasit, ale na Nový rok městečtí sousedé pracovali na spáleništi a další vznikající oheň hasili z Broumárku.
Roku 1870 byl dán podnět ke sbírkám na vystavění kapličky v Městci. Až do té doby podle starého zvyku sousedi mladí, jež chtěli nabýt sousedského práva, museli složit jistou část peněz, za něž se objednávala hudba a peníze při společné zábavě utratili. Ale roku 1870 po návrhu Václava Spury z Městce usnesli se sousedé, že na útratu nedají nic, ale že za peníze postaví v obci zvonek. Sebralo se hned asi 50 zlatých a místo jednoduchého zvonku postavila se na obci kaple s obrazem Nejsvětější Trojice, která byla v roce 1871 vysvěcena, stála přes 500 zlatých. Zvonek byl ulitý v Hradci Králové, pokřtěný na jméno ,, Blahoslavené Panny Marie”. V dubnu roku 1924 byl zakoupen v Pardubicích nový zvonek na kapličku. Téhož roku před velikonocemi byl vyměněn. Původní válečný litinový zvonek již nevyhovoval a o jeho nejasném zvuku kolovaly různé vtipy.
V roce 1928 byl zrušen a přehrazen z rodinných poměrů taneční sál u pana Josefa Mareše č.p. 13. Hospodářství bylo předáno nevlastnímu synovi Jaroslavu Ottovi. Jak staří pamětníci vyprávěli, postavil hostinec dědeček Josefa Mareše v 18. století. Před tím byla hospoda v č.p. 12, která v roce 1883 shořela.
V roce 1834 měla ves 24 domů, 140 obyvatel. V roce 1890 se uvádí, že ves má 35 domů a 208 obyvatel. V roce 1930 bylo provedeno sčítání lidu. V Městci bylo napočítáno 88 římských katolíků, 10 českoslovanských, 1 českobratrský a 1 bez vyznání. V roce 1949 byl počet obyvatel v Městci 71. V současné době má Městec 32 obyvatel 17 domů.
Úřední hodiny:
Webové stránky pro obce a občany provozuje Obce na webu s.r.o.
Používáme soubory cookies. Svůj souhlas můžete změnit v nastavení souhlasu s využitím cookies.
